Antigenními testy opět začíná den. Následuje snídaně (v pytlíku zafoliované 3 rohlíky, 100 g zafoliované šunky, malé máslíčko). Minulý rok byly snídaně lepší.
Po nafasování zbraní jedeme na hlavní střelnici. Dnes nás čeká střelba ostrou municí, ale především obávaný hod ostrým granátem RG F1 se smrtícím dosahem střepin 100 m.
Na střelnici se potkáváme s ostatními skupinami. Všichni nastupujeme a následuje oficiální zahájení střeleb.
Naše skupina začíná hodem granátem. Jdeme na prostor k tomu určený. Instruktoři nám povolují dát si nějakou sladkou tyčinku, či cigaretu a všem nám nařizují se jít vyčůrat.
Zkoumám krabici s granáty a všímám si roku výroby – 1976.
Instruktoři chvilku vtipkují o předělu v kurzu, protože poprvé budeme mít doslova život ve vlastních rukách. Následně nám dávají pořadí, ve kterém budeme házet. Těm, kterým to šlo nejhůře během nácviků půjdou první. Jdu někde uprostřed.
Všichni máme špunty hluboko v uších a helmu pevně přidělanou na hlavu. Tísníme se jeden na druhého ve vybudovaném zákopu. Jeho betonové výstuhy jsou počmárané sprosťárnami.
Přichází povel a první běží zákopem k stanovišti k sestavení granátu. Po následujícím povelu ho střídá druhý a první běží na místo, odkud bude granátem házet. Po chvilce se ozývá rána, oklepání se země… a další povel… další z nás běží v před. Opět rána… Po chvilce je řada na mě.
Na stanovišti sestavování granátu je na mě patrná nervozita. První isntruktor mě uklidňuje rázným opakováním toho, co mám dělat. Otáčím tělo granátu a namontovávám ho na zapalovač s vrhovou a transportní pojistkou. Sestavený granát o hmotnosti 600 g následně schovám do pravé kapsy kalhot a vyčkávám.
Ozývá se rána, čekám na povel, ten přichází a já skrčený běžím zákopem k místu odhodu granátu.
Na místě na mě čeká další instruktor. Hlásím: „Vojín B. k boji připraven“ instruktor na mě křičí: „Granáty připravit“. Opakuji „Připravit!“ a zaklekávám, vyndávám granát z kapsy, a pečlivě tělo granátu chytám do pravé ruky tak bych měl vrhovou pojistku v dlani. Je chladno, přesto se mi potí ruce. Granát držím v manipulační poloze (u hrudi), vytahuji závlačku z transportní pojistky. Do transportní pojistky strkám prostředníček. Křičím: „Vojín B. k hodu granátem připraven!“. Instuktor na mě křičí: „Granáty!“, opakuji „Granáty!“. Zvedám se, vykračuji levou nohou vpřed, vyškubávám transportní pojistku, která mi zůstává na prstu. Nyní mám 3-4 vteřiny po upuštění granátu (odjištění vrhové pojistky) k jeho výbuchu. Koukám za sebe, napřahuji se. Vím, že mi za žádnou cenu hlavně nesmí vypadnout. Táhlým hodem házím před sebe a okamžitě se krčím zpět do zákopu… Rána! Počítám do deseti a po povelu instruktora přikrčen běžím zákopem za ostatními, kteří už také splnili. Padá z nás nervozita a vtipkujeme.
Následuje střelba z pistole ve stoje. Zde jsme vyrovnáni podle abecedy, já první udávám povely. Ty k nelibosti instruktorů dost motám.
Je chladno, moje otázka na to, zda můžeme střílet v rukavicích je briskně zamítnuta.
Střílíme i s útočnou puškou BREN v leže na terče simulující ležící postavu ve vzdálenosti 100, 200 a 300 metrů. Kolimátor střelbu značně zjednodušuje.
Následuje oběd a asi 15 km pochod zpět na kasárny. Na kasárnách čistíme zbraně a boty. Máme za úkol si také pečlivě uklidit pokoje, zítra budou kontrolovány.
Po večeři zběžně trénujeme pořadovou přípravu (jak reagovat na povely nadřízených) a jdeme spát.
Zdroj: Velitelství výcviku-Vojenská akademie
Širokorozchodná (větší než 1435 milimetrů!) 